Svátost smíření
Svátost smíření
„Bůh nás miluje takové, jací jsme. Miluje nás ale až příliš na to, aby nás nechal být takové jací jsme.“ (sv. Terezie z Avily)
Ježíš dal svým apoštolům moc odpouštět hříchy a tato moc přechází na biskupy a kněze až do dnešních dnů. Svátost smíření nebo lidově řečeno svatá zpověď je setkání při kterém Bůh odpouští kajícníkovi hříchy a usmiřuje ho se svým společenstvím.
Jak zpovědní služba v naší farnosti probíhá?
- ve všední dny se zpravidla zpovídá 30 min před mší svatou (kněz ze zpovědnice odchází asi 10 min přede mší sv. aby se připravil na celebraci)
- zpovědní služba ve farním kostele je také ve čtvrtek od 19:00 do 20:00 a na 1. pátek od 15:00 do 17:00
- také je možné kdykoli se domluvit telefonicky na sv. smíření na faře (generální zpovědi, zpovědi po více letech, zpovědi s delším rozhovorem)
Svátost smíření
Hřích je všechno, co odděluje od Boha a od lidí. Hřích nás vzdaluje od lásky a dobra. Každý hřích napáchá škodu, něco ve mně zničí a zároveň rozbíjí vztahy mezi lidmi i mezi člověkem a Bohem.
Co patří ke svaté zpovědi?
- Zpytování a lítost – zpověď začíná přípravou, zpytováním svědomí. Přemýšlíme nad tím, co jsme udělali špatně nebo co dobrého jsme neudělali a mohli udělat. K tomu nám může sloužit zpovědní zrcadlo v Kancionálu nebo v různých brožurách týkajících se svátosti smíření. Někdy je lepší si hříchy sepsat, abychom na nic nezapomněli. Samozřejmě bychom měli také svých hříchů litovat.
- Vyznání – když přijdu do zpovědnice, je slušností pozdravit. Pak spolu s knězem začneme znamením kříže. Na začátek je dobré se také krátce představit (kolik mi je, jaký je můj životní stav…) a pak už můžu přejít k vyznání hříchů. Když skončím s vyznáváním hříchů, je dobré zakončit slovy lítosti nad hříchy nebo dát knězi najevo, že už je to všechno a poprosit o rozhřešení.
- Rozhřešení – Teď je na řadě kněz – mluví s vámi. Poradí, možná vnese nový pohled na některé věci. A také uloží nějaký úkol – pokání. Nakonec Ježíšovou mocí řekne: „Ať vám Bůh skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní vás pokojem. Uděluji vám rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
Nyní jste volní. Bůh vám odpustil a mezi vámi a jím není žádná překážka. Jste ve stavu, jako byste nikdy neudělali nic zlého. Můžete v životě začít pěkně znovu. Slušné je při odchodu pozdravit třeba slovy: „S Pánem Bohem.“ - Pokání a předsevzetí – Pokání bývá často modlitba, ale může to být také nějaký úkol napravit škodu nebo udělat dobrý skutek. Vraťte se domů s pevným rozhodnutím (předsevzetím), že se polepšíte (je lépe si dát třeba malý konkrétní úkol).
Máte strach, že by vaše hříchy byli vyzrazeny?
Nemusíte! Existuje celá řada kněží, kteří raději riskovali vlastní smrt, než by porušili zpovědní tajemství (např. Jan Nepomucký).
„Zpovědní tajemství existuje od 13. století, kdy byl požadavek absolutní mlčenlivosti přijat dokonce do církevního práva. Do jisté míry se tak jednalo o nejstarší předpis k ochraně osobních údajů v dějinách práva.“ (John F. Jungclaussen, německý historik a novinář)
Máte strach nebo je vám stydno se vyznávat před druhým člověkem?
Vyznat své hříchy „do ucha“ někomu jinému je pro řadu lidí problém. A tak se ptají, jestli je to opravdu třeba – jestli by si to nemohli s Pánem Bohem vyříkat sami. Jiní prohlašují, že to tak dělají a že to musí stačit. Zkusme se nato podívat z druhé strany. Asi každý člověk zná trápení, kdy někomu potřebuje svěřit, co ho tíží či trápí, ale nenachází vhodného posluchače – snad kromě ozvěny. A snad ještě horší je situace, kdy volá o pomoc a nikdo mu neodpovídá. Vyznání hříchů otevírá možnost, aby člověk své slabosti a viny řekl někomu důvěryhodnému. Je při tom chráněn zpovědním tajemstvím. A nejen to. Zpovědník zprostředkuje i slyšitelnou odpověď: dává rozhřešení. Nedělá to jen z vlastní moci, která by se dala zpochybnit, ale z pověření Kristovy církve. A to je velká věc a velký dar. (P. Aleš Opatrný)