Kostel sv. Kateřiny Kelč

 

Podle pověsti byl založen majitelem u tvrze na Heršičkách na paměť smrti jeho jediné dcery Kateřiny, kterou v návalu zuřivosti na tomto místě skolil z koně i s jejím milým, když spolu prchali a on jejich známosti nepřál.

       Při kostele býval ženský klášter, okolo kostela byl hřbitov pro pány "hruboměšťany" a členky kláštera. Mrtví zde byli pochováváni pouze na prkně, zabaleni do plátna. Když klášter vyhořel, nebyl již obnoven.   Vypráví se, že ze zámku do Kateřinky vede tajná podzemní chodba až na Strážné, kde se dělí do Lišek a do Hrabí. _ "Kostel Matky Boží a sv. Kateřiny na zámku páně, kdež nyní je městečko (Kelč), připomíná se již roku 1429."   Biskup Stanislav Pavlovský kostel obnovil, čehož důkazem byl znak půlměsíc a nad ním šesticípá hvězda v oknech a na věži kostela. _ "Roku 1655 obnoven kostel svaté kateřinský, který od 40. let byl spálen a pust."   Od r. 1713 sloužily se v něm 1 2x týdně mše sv. Po rozkolu mezi měšťany a farářem mše ustaly, kostel pustl a r. 1786 byl odsvěcen. 25. 4. 1789 dává jej krajský úřad přerovský obci na ubikace pro trhovce a vojsko. Měšťané jej opravili a znovu otevřeli 31.5.1794.   Roku 1852, po generální opravě byl zapálen bleskem a úplně vyhořel. Až do roku 1874 byl ponechán svému osudu a teprve ze sbírek a peněz měšťanů byl opraven. Od r. 1904 sloužily se v něm mše pro školní mládež. V r. 1926 spadl strop nad chórem. Strop, střecha a věž byly opraveny do 23.9.1934. P. Tomášek nechal v ní pořídit elektrické osvětlení. Poslední vnější oprava byla provedena v r. 1970.   Kostel je majetkem obce.  


Z historie kostela sv. Kateřiny

Město, zvané "nové" bylo pravděpodobně založeno (na starších sídelních základech) v 70. letech 13. století olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku.

1372: v listině se uvádí "Bedřich ze Staré Kelče"   důkaz, že už existovala Kelč (širší okolí dnešního náměstí   se zámkem a kostelem sv. Kateřiny).
1389: za to, že udělil městu právo odúmrtí, požadoval biskup Mikuláš z Riesenburku, aby si město vybudovalo opevnění.
1429: první písemná zmínka o kostele sv. Kateřiny   listina hovoří o biskupu Petrovi, který založil kostelní nadaci. Tomuto biskupovi se přičítá i založení kostela   nevíme však, zda je myšlen biskup Petr II., zvaný "Bradavice" (1311 1316) nebo Petr III., zvaný "Jelito" (1381 1387)
nevíme, kdy starší kostel zanikl, mohly se na něm negativně podepsat tyto válečné události z průběhu 15. století:
1390 1405 války mezi markrabětem Joštem a Prokopem  ten dobyl Kelč
vpád Husitů do Kelče r. 1424 pod vedením Havla Drastila z Kojetína
1469 při tažení proti loupeživému Zichu Kelečskému, vypálil část města král Matyáš Korvín
9. 9. 1580: biskup Stanislav Pavlovský posvětil v kostele sv. Kateřiny hlavní oltář. V následujících letech celý kostel zrekonstruoval a pravděpodobně rozšířil o dnešní kněžiště
1617: požár kostela
1647: město i s kostelem vypálili Švédové   obnova započala r. 1655
1690: děkanská matrika (Val. Mez.) hovoří o "věži se 3 zvony"
1730: kostel "velice opuštěný je..."
1742: požár jižní fronty náměstí a zámku   kostela se pravděpodobně nedotkl
1764: popis kostela v děkanské matrice: sakristie na pravé straně kostela nemá kryptu, je dlážděn cihlami, klenba jen v kněžišti, v lodi plochý povalový (dřevěný) strop, dřevěný kůr, věž = pouhý přístřešek na hřbitově se 2 zvony
1786: kostel zrušen a odsvěcen, město jej koupilo na sýpku. V témže roce zmínka kelečského faráře o tom, že při kostele býval ženský klášter. Zánik hřbitova kolem kostela.
1794: kostel znovu obnoven
1806: inventář kostela už hovoří o přístavbě zděné věže, vyzděn i nový kůr (obojí provedeno někdy mezi léty 1771 1806)
20.   40. léta 19. stol.: stavba dosti zchátrala   zvláště presbytář
1852: přestavba presbytáře Valentinem Bajgarem z Kelče. Tři dny po znovu vysvěcení kostela byla stavba zapálena bleskem (29. 7. 1852)
1868 69: oprava
1891: opět oprava (spotřebováno 1000 cihel a 10 fůr písku)
1898: položena nová dlažba   pravděpodobné pískovcové desky pod dlažbou dnešní
1908: oprava klenby pod kůrem
1932: zřítil se ztrouchnivělý strop lodi. Po opravě pravděpodobně položena současná dlažba.
1955: Výměna oken, vyspraveny omítky, nová výmalba kostela.
1969 - 1970: Objekt kostela znehodnocen vnější bryzolitovou omítkou, která se vedle toho podílí i na větším zavlhání zdiva. Břidlici na střeše střídá pozinkovaný plech.
1997 Archologický výzkum kostela
1998 - 2009 - opravy podlahy, nová malba, eletrika, fasáda